Jako modelový příklad toho, jak může fungovat taková politika vycházející z angažovaného lidu, si vezměme německý Berlín. Nejedná se o prvoplánově krásné město, nemá obdobu pražských Hradčan či budapešťského Parlamentu. Jenže stačí navštívit jakýkoli z barů, zajít na bleší trh, poslechnout si pouliční hudebníky nebo zajít do jedné ze stovek soukromých galerií a uvědomíte si, že toto industriální, válkou a Zdí zničené město je k životu daleko příjemnější než Praha či Brno. Kredit za to nesou Berlíňané a nikoli jejich politici. Němci totiž na rozdíl od Čechů pochopili, že oni jsou hybatelé své společenské situace a nálady v zemi. Je načase se od nich začít učit.
Oni a my
Andrej Babiš mimo jiné v předvolební kampani lákal na heslo Nejsme jako politici. Makáme. Druhá nejúspěšnější strana voleb tak opět těžila z obecného vnímání politiky jako něčeho nahoře, co dělají oni, kteří jsou úplně jiní než my. Poslanci za ANO teď mají být vyslanci nás a pořádně jim zatopit. No, zkusme se vsadit, za jak dlouhou dobu se i oni promění v tu skupinu jich, politiků. Ať se bude sympatický Martin Stropnický činit, jak chce, ve společnosti, která vnímá politiku jako něco tak naprosto odděleného od jejich života, to ani dopadnout jinak nemůže.
Musíme si zkrátka uvědomit, že ani schopný podnikatel Babiš nedovede zázraky a na našich životech toho, pokud my s ním nebudeme spolupracovat, mnoho nezmění. A to i pokud připustíme, že jeho úmysly jsou skutečně dobré. Až nás zklame – a všechny sliby nemůže dost dobře naplnit – nebude to vina jenom jeho, ale i našich nerealistických očekávání. Doufejme, že v té době bude společnost už poučenější a dalším mesiášům nesedne na lep. V opačném případě nás v příštích letech čeká spousta vyprázdněné politiky, populismu a v horším případě extremismu.
Občanské vnímání politiky jako něčeho zcela cizího, odděleného od běžného života Česku škodí, stejně jako zakořeněný pesimismus, cynismus a pasivita. Vím, že ideály u nás nejsou populární – ale jak máme vytvořit spokojenější společnost, když nevěříme, že to sami dokážeme, a pokusy jiných kolem nás cynicky odvrhujeme jako naivní? Teprve tehdy, když se lidé začnou aktivně starat nejen o svůj domeček, svoje auto a svůj trávník, tedy když se politika dostane ze Sněmovny do ulic, může se společnost vyvinout k lepšímu. Zdravý veřejný prostor je indikátorem rozvinuté společnosti a ano, i co se děje v naší ulici je politika.
Společnosti, která si sama nechce pomoci, zkrátka nepomůže žádný spasitel.