Reklama
 
Blog | Klára Votavová

Náckové bez nadhledu

„Češi nejsou lidi a měli by táhnout na Jadran.“ Přestože jde pouze o pokus psát o Češích, jako někteří Češi píšou o jiných etnikách, může se rétorika recesistické skupiny Čechy v ČR nechceme mnohým zdát nevkusná. Přesto je dobře, že vznikla – už proto, že nám ukázala naprostou absenci nadhledu v komunitě českých nácků.

Na jejich facebookových stránkách se o iniciativě dočteme, že je rasistická, že touží vyhladit Čechy a že se tedy proti ní musí bojovat všemi způsoby. Zakladatelé stránek dostávají výhrůžné vzkazy a jsou v diskusích nácků cupováni na kusy (především Žid Karel Goldman). Facebookový profil Čechy v ČR nechceme byl již mnohokrát zablokován kvůli údajnému rasismu.  Každému racionálnímu člověku přitom musí být jasné, že Goldman a jeho podporovatelé Čechy na Jadran vyhánět nechtějí, a to už proto, že jsou sami Češi.

Naprosté nepochopení recese nám dává zajímavou informaci o komunitě pravicových radikálů. Vše berou neuvěřitelně vážně a velmi rádi zveličují. Soudě podle jejich facebookových profilů panuje v tomto národě cikánský teror, kdy se člověk bojí projít sám ulicí, aby ho někdo nezavraždil. Kromě toho nás ohrožují krvelační muslimové, zatímco se náš národ i se svatou vlajkou a korunou pomalu rozpouští v moři multikulturní Evropské unie. Všemu vévodí obrázky árijských dětiček, které s psíma očima prosí hrdinné rodiče, aby je ochránili před cikánským terorem.

Ano, musí být těžké žít v oblasti s vysokou kriminalitou. Přesto se na našich ulicích nevraždí, Česká republika se nikde nerozpouští, muslimů žije v ČR minimální procento a děti ve strachu z žádného teroru vyrůstat nemusejí. Náckové zkrátka bojují válku proti Goliášovi, když proti nim stojí pouhý David.  Vlastní volbou a s velkým potěšením. Dělá jim dobře, když se mohou vykreslit jako obránci národa, svaté vlajky a koruny, kteří bojují proti četným nepřátelům. Zní to lépe, než kdyby bojovali jen za klid po večerech a proti krádežím okapů. Dává jim to punc hrdinství a velikosti.

Reklama

Pro humor, sebeironii, nadhled není mezi patetickými hesly místa. Shodilo by to onu iluzi smrtelně vážného boje za přežití státu. Mají to zkrátka chudáci náckové těžké. Žijí v neustálém strachu, že přežití jejich a jejich národa někdo ohrožuje a ještě se ani nedokážou pořádně zasmát.