Reklama
 
Blog | Klára Votavová

Nový předseda Komise jako lék na evropská polovičatá řešení

Evropský parlament hlavám států vnutil svého kandidáta na předsedu Evropské komise, což opět přispělo ke koncentraci moci Bruselu na úkor národních států a demokratičnost EU tak dále utrpěla. Tak nějak by se dal shrnout komentář europoslance ODS Jana Zahradila k nominaci předsedy vítězné frakce eurovoleb, liberála Jeana Clauda Junckera, na předsedu Evropské komise. Nemluví pravdu. Bez ohledu na osobnost bývalého lucemburského premiéra znamená právě nově uplatněný mechanismus výběru předsedy Komise podle z národních států osvědčeného modelu vláda odpovědná parlamentu důležitý krok směrem k demokratizaci EU. 

Vysoký nezájem Evropanů o květnové volby do europarlamentu prokázal, že pro téměř 60 % (a v Česku dokonce 82 %) občanů je Unie a její instituce věcí, která se jejich životů netýká nebo kterou odmítají svým hlasem legitimizovat. Není se jim přitom co divit. Systém evropských institucí je složitý, překombinový a skutečně nedostatečně odrážející vůli lidu. Jen vyjmenovávání unijních institucí a jejich pravomocí evokuje kafkovský svět byrokracie a logicky je proto pro řadu lidí naprosto nepochopitelný a nezajímavý. Procedury v Unii trvají kvůli počtu zainteresovaných orgánů dlouho, což samozřejmě blokuje schopnost Unie se pořádně zreformovat a obecně efektivně jednat.

Tuto situaci však nezpůsobila federalizace, jak se nás Zahradil snaží přesvědčit, ale právě její současná nedostatečná forma. Evropská společenství totiž už od svého zrodu fungovala jako hybrid, když byla vystavěna jako kompromis mezi mezivládní organizace, ve které jednohlasně rozhodují hlavy členských států, a federací, kde by měla podobně jako v USA existovat federální vláda odpovědná federálnímu parlamentu. Neschopnost unijních lídrů se shodnout na jednom z možných modelů pak vedla právě k onomu systému přebujelých institucí, z nichž některé uplatňují mezivládní a jiné federální model a které se neustále mezi sebou přetahují o pravomoci. Výsledkem je nejen nepřehlednost pro každého obyčejného smrtelníka, ale i ona kritizovaná přebujelá byrokracie a nedostatek demokratické kontroly.

Buď a nebo

Reklama

EU si zkrátka musí vybrat. Buď myslí své integrační snahy vážně a bude fungovat jako federace, tedy zavede federální vládu odpovědnou a zvolenou federálním parlamentem, nebo, pokud jí k takovému kroku chybí vůle, nechť se raději rozvolní v mezivládní společenství, slabší, ale přehledné. Současný model není udržitelný, neboť v něm EU nikdy nemůže fungovat přehledně, efektivně a demokraticky, čímž bude nadále pozbývat důvěryhodnosti v očích svých občanů. Připomeňme si přitom, že ani federalizace by nemusela automaticky znamenat oslabení národních států, neboť by vláda EU v takové situaci mohla zasahovat pouze do otázek, které samotné státy samy vyřešit nedokážou. Federalizace by tak znamenala zefektivnění fungování EU, nikoli koncentraci pravomocí v Bruselu.

Evropští státníci dnes nominací Jeana Clauda Jucknera učinili důležitý krok směrem k federalismu. Pokud se však jednou rozhodli pro tento směr, doufejme, že v jeho uplatňování zůstanou důslední. EU nemá šanci a ani si nezaslouží získat podporu svých občanů, pokud pro ně i nadále zůstane nepochopitelným a odtažitým hybridem.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama