„Vysoký nezájem Evropanů o (…) volby prokázal“/„Systém evropských institucí je složitý (…), nedostatečně odrážející vůli lidu“/„Vyjmenovávání unijních institucí (…) evokuje kafkovský svět byrokracie a logicky je proto pro řadu lidí“/“Výsledkem je nejen nepřehlednost pro každého obyčejného smrtelníka“.

Čáry máry a:
EVROPAN mění se v LID,
ten mutuje v LIDI,
tací nato regresivně chátrají ve vše a nic zahrnující abstraktum OBYČEJNÉHO SMRTELNÍKA.
Autor by si zkrátka měl vybrat.

Nicméně takto on činí; a už z mrtvých vstává antropomorfizmus: EU.
Vyšší bytost.

Autor jí dává na vybranou:
„Buď myslíš své integrační snahy vážně a budeš fungovat jako federace, tedy zavedeš federální vládu odpovědnou a zvolenou federálním parlamentem, nebo, pokud ti k takovému kroku chybí vůle, raději se rozvolní v mezivládní společenství, slabší, ale přehledné!“

A Evropan – hop zpátky na pec.
Čeká, až mu máma,
dcera báby Telefázy,
bochte upeče.

Profederační parlament může sehrát roli roznětky. Navíc, paradoxně, může vybojovat silnější pozici pro parlament následující, který bude mít převahu euroskeptiků.

Takže jástot EUrofederalistů je třeba vnímat asi stejně, jako tanec na palubě Titanicu.