Reklama
 
Blog | Klára Votavová

Rozbíjí EU internet? Nepodléhejme kampani Pirátů

Pirátská strana v kampani Zachraň internet používá zastaralé informace a dezinterpretuje články 11 a 13 směrnice o autorském právu. Jaká je její aktuální verze a proč se nebudeme muset bát sdílet články na Facebooku?

Evropská unie se opět rozhodla rozbít internet, za sdílení článků na Facebooku budeme platit a veškeré naše příspěvky na internetu budou monitorovány. Necelé dva roky poté, co Evropská komise zveřejnila kontroverzní návrh směrnice o autorském právu, se debata o jejích dopadech dostala z Bruselu i do českého veřejného prostoru.

Nepřekvapivě se do role hlavních odpůrců směrnice v Česku pasovala Pirátská strana. Před hlasováním Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu (JURI), jímž směrnice ve středu prošla, spustila kampaň Zachraň internet. Cílem Pirátů je tlačit především na české europoslance, aby dokument v Evropském parlamentu při plenárním hlasování začátkem července nepodpořili. Piráti se přitom ve svých prohlášeních často inspirují názory německé pirátské europoslankyně Julie Redy, která v Bruselu patří mezi nejhlasitější odpůrce současné podoby reformy autorského práva.

V Česku se žádná jiná strana digitální politikou nezabývá, a tak Piráti dostali možnost českou politickou debatu o autorském právu prakticky nadefinovat. Debata o reformě copyrightu je však daleko složitější a neměla by být monopolizována stranou, která podle vlastního vyjádření v České televizi bojem proti směrnici zahajuje kampaň do voleb do Evropského parlamentu.

Rozbíjí tedy Evropská komise doopravdy internet? A co ji k tomu vede?

Zavádějící interpretace

Největší kontroverze kolem směrnice se týkají dvou článků: Podle článku 11 by vydavatelé novin (například Economia) dostali autorské právo nad svými publikacemi, a tedy i možnost zakázat jejich sdílení komerčními platformami. Článek 13 pak požaduje, aby platformy na sdílení obsahu (například YouTube) uzavíraly s tvůrci sdíleného obsahu (například hudebníky) licence a v případě absence takové licence přístup k dílu zablokovaly.

Piráti oba články na svých stránkách interpretují značně zavádějícím způsobem. Především se odkazují na dva roky starý návrh Evropské komise a ne na kompromisní verzi, o které hlasuje Evropský parlament.  Na základě těchto zastaralých informací pak varují před takzvanou daní z odkazu, v rámci které by nám hrozil „poplatek za citování, a to i nejkratšího odkazu“ (čl. 11), a před „povinným monitorováním a filtrováním jakéhokoli obsahu nahraného uživateli“ (čl. 13).

V kompromisním návrhu článku 11 prohlasovaném JURI přitom stojí, že novinoví vydavatelé mají dostat spravedlivou odměnu za svoje publikace od poskytovatelů služeb informační společnosti. Směrnice také explicitně uvádí, že se autorské právo nevztahuje na hyperlinky a na nekomerční a soukromé sdílení publikací individuálními uživateli. Nehrozí tedy, že bychom jako uživatelé měli cokoli platit za to, že na Facebook nasdílíme článek Parlamentních listů.

Ohledně článku 13 kompromisní návrh mimo jiné odkazuje k platné směrnici o elektronickém obchodu, která apriorní monitorování nahrávaného obsahu zakazuje. Monitorování obsahu zakázal v roce 2012 také Evropský soudní dvůr v případu Sabam vs. Netlog. Směrnice dále uvádí, že opatření na vyhledávání a stahování nelicencovaného materiálu musí být přiměřená. V žádném případě tedy směrnice nezavádí povinné monitorování.

Zároveň ani článek 11, ani článek 13 tvůrce obsahu nenutí, aby licence požadovali.

I tak navržená směrnice obsahuje řadu problematických pasáží, a to zejména v případě článku 13. Požadavek na dodržování licenčních smluv totiž zřejmě bude platformy na sdílení obsahu minimálně motivovat k využití automatických filtrů, které jsou pro menší firmy nákladné a navíc potenciálně nepřesné. Problémem článku jsou také nejasné definice toho, jakých platforem se směrnice bude týkat.

V případě článku 11 legitimní kritika směřuje na otázku, jak dlouhé části textu mají poskytovatelé služeb informační společnosti licencovat texty s vydavateli: V případě, že by na své platformě zveřejnily celý text, licencovat samozřejmě musí. Ale mají se licence týkat i takzvaných snippetů, tedy krátkých perexů, kterými Facebook či Google odkazované novinové články uvozují?

Boj proti platformám

Obecně se o směrnici dá říct to, že spíše než proti uživatelům je zaměřena proti digitálním platformám jako je Facebook, Google či Twitter. Posiluje totiž právě jejich odpovědnost za licencování obsahu, který sdílí, a nutí právě je, aby vydavatelům a dalším tvůrcům obsahu platily. Cílem tedy je ve zkratce posílit roli tvůrců obsahu ve vyjednávání s těmito platformami.

Zejména v případě vydavatelů novin je snaha o jejich ochranu pochopitelná. Vydavatelé totiž s platformami přímo soutěží o trh s digitální reklamou a tuto soutěž prohrávají. Podle portálu Statista má v současnosti Google 44% globální podíl na tomto trhu a Facebook 21%, zbytek trhu o celkovém objemu 200 miliard dolarů si mezi sebe musí rozdělit ostatní internetoví hráči včetně vydavatelů. Selhání trhu spočívá v tom, že platformy držící největší objem digitální reklamy jsou zčásti závislé na obsahu vytvořeným vydavateli (bez nich bychom měli poloprázdné zdi), nijak však na rozdíl od vydavatelů nemusí do článků investovat a pouze je uspořádávají pomocí algoritmů.

Problém s nekvalitními a falešnými zprávami nevznikl kvůli Putinovi, který nastálou situaci pouze využívá. Vznikl proto, že se zhroutil tradiční způsob financování novin, založený na penězích čtenářů a na reklamě, a na kvalitní články tak nejsou peníze. Získají-li vydavatelé autorské právo, bude pro ně jednodušší pod hrozbou stažení článků velké platformy donutit k tomu, aby se s vydavateli o své gigantické příjmy z reklamy podělily a tím přispěly na jejich rozvoj.

Pozor na laciná hesla

Dopady směrnice o autorském se nyní nedají předpokládat: Jedná se o legislativní text, který každý stát bude muset převést do svého práva a mnoho detailů se tedy vyjasní spíše na národní úrovni. V dlouhodobém horizontu budou hrát roli i soudy, které výklad směrnice v předpokládaných soudních přích vyjasní.

I s přihlédnutím k výše uvedeným výtkám se však dá konstatovat, že kampaň Pirátů směrnici hrubě zjednodušuje a dezinterpretuje, a to zejména článek 11 týkající se vydavatelů, který rozhodně není žádnou „daní z odkazu.“

Regulace internetu je komplexní a těžko pochopitelné téma. O to důležitější je nenechat se unést lacinými hesly o cenzuře.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama