Je 28. 12. a právě jsme prožili první covidové Vánoce. Asi nejlepším dárkem pro nás pro všechny bylo zahájení očkování proti covidu v celé Evropské unii. Včera se v přímém přenosu jako první Češi nechali naočkovat premiér a 95letá válečná veteránka. Konec prosince se tak stal jakýmsi předznamenáním roku 2021, který se (dle mého názoru) ponese ve znamení očkování proti covidu a diskusí o něm.
V nadcházejících dvou měsících chce vláda očkovat zejména zdravotníky a klienty domovů důchodců. Další ohrožené skupiny by měly přijít na řadu na jaře a zbytek populace od léta dále. Řada lidí samozřejmě poukazuje na to, že očkování v ČR je naplánováno příliš pomalu a že jej vláda stejně nedokáže zorganizovat. Všeobecné skepsi k vládním schopnostem po uplynulém roce naprosto rozumím. Doufám však, že i když třeba já dostanu očkování až pozdě, podaří se v nadcházejících měsících proočkovat ohroženou populaci tak, aby se snížila hrozba zahlcení zdravotnického systému a tím i potřeba neustále něco zakazovat a zavírat. Očkování je pro mne obrovská naděje, že takto nebudeme žít pořád.
Koronavirová krize se po devíti měsících zdá vleklá a únavná. V zákulisí samozřejmě zdravotníci bojují o život stovek lidí a my všichni se stále bojíme o své blízké. Dokud však máte to štěstí, že vás covid nezasáhl, je tato pandemie zejména otravná a opakující se. Opatření se periodicky uvolňují a zpřísňují, lidé chodí na karantény, každý den zprávy píšou, kolik se nakazilo nových lidí, stejně, jako před třičtvrtě rokem. Říkáte si, že už to trvá moc dlouho a není na tom nic zajímavého.
Například prosinec se vyznačoval obrovským zmatkem a únavou z opatření. Poté, co vláda na tři týdny otevřela hospody, je týden před Vánoci opět zavřela, protože se epidemická situace opět zhoršila: 23. prosince úřady evidovaly přes 14 tisíc nakažených, čímž ČR téměř dosáhla říjnového maxima (od té doby jsou čísla lepší, ale o Vánocích se tolik netestuje). Postup vlády vedl k protestům restauratérů, z nichž někteří se odmítají opatření podřídit, neboť na nich i přes různé dotační programy obrovsky prodělávají.
Systém státní podpory je totiž v ČR naneštěstí nastaven tak, že nutí zavřené podniky složitě prokazovat svůj nárok na jakékoli kompenzace. Vláda jim tak dává najevo nedůvěru a nepřátelství, které se v konečném důsledků obrací proti ní. Všeobecné nedůvěře vláda nahrává i nesmyslnými a buzerujícími opatřeními, mezi nimiž v posledním měsíci vynikl již zrušený zákaz odnášet si z kaváren kafe v kelímku. Dospěli jsme tak do situace, kdy i přes aktuální nejpřísnější stupeň protiepidemického systému PES (setkávání max. 2 lidí, zákaz vycházení po deváté večerní…), většina lidí se ani nenamáhá opatření dodržovat. Projít se městem ve vyšším počtu lidí se dá, svařák na ulici si taky koupíte, i když nesmíte. Oproti březnu, kdy jsme se všech opatření v nouzovém stavu drželi dost úzkostně, je to velká změna. Koronavirová krize v Česku podnítila nedůvěru ve stát a pravidla. Obávám se, že na dlouhou dobu.
Na oslavách Vánoc se covid naopak aspoň v mé rodině projevil spíše pozitivně. Člověk dostal příležitost oprostit se od „povinných“ setkávání příbuzných a vánočních nákupů. Poprvé jsme tak Vánoce oslavili pouze v rodinném kruhu – rodiče, bratr a já – s minimem dárků. Vánoční večírky letos odpadly, nahradilo je jenom ovíněné setkání s kolegy na Microsoft Teams a předvánoční procházka Prahou se spolužáky. Nadcházející Silvestr bychom kvůli platnému PES 5 měli oslavit v „rodinném kruhu“, na novoroční půlnoc bude platit zákaz vycházení. V tomto případě se neplánuji opatřením zcela podřídit, byť samozřejmě bude náš Silvestr komornější než v předchozích letech.
Do nového roku 2021 nám přeji, aby očkování co nejrychleji tuto pandemii ukončilo a abychom se opět mohli bez strachu a výčitek scházet.