Vyvozovat závěry na základě internetových diskusí a televizních vysílání je samozřejmě nepřesné a ošemetné, i přesto se zdá, že Češi obecně svým médiím přestávají věřit. Se slovy my jsme vám to říkali – všechno je jinak kritici ČT a dalších médií s radostí poukazují na všechny přešlapy protivládních demonstrantů. Protože oni se samozřejmě nenechají obalamutit, oni propagandu prohlédnou, oni jsou ti mazaní – a pak s nepochopitelnou důvěřivostí citují proruská média, mluvíce o nacistech a radikálech, kterých má Ukrajina podle tohoto výkladu zřejmě statisíce. Každý, kdo s nimi nesouhlasí, se stal obětí prozápadní propagandy, podobně, jako většina odborníků na postsovětský prostor či lidé, kteří Majdan v posledních měsících sami navštívili .
Nesnažím se žádným způsobem zpochybnit fakt, že v řadách ukrajinských demonstrantů jsou oni pravicoví radikálové, že tam jsou lidé samovolně a brutálně útočící na pořádkové síly. Tato menšina však nemůže zdiskreditovat většinu, která zpočátku protestovala proti proruskému směřování Ukrajiny i obecně proti zkorumpované vládě a která to první dva měsíce dělala pokojně. Kritici údajně prozápadních médií však na jednu stranu odmítají dělení aktérů na hodné a zlé podle Západu, na druhou stranu dělají to samé, pouze v opačném gardu, podle optiky Ruska.
Ve své snaze o kritičnost však sami jednají nekriticky. Zkorumpovaného prezidenta suverénní země, který na svém náměstí nechá postřílet osm desítek lidí, aby poté uprchl do Ruska, vykreslí jako symbol demokracie, který se pouze brání. Protivládní demonstranty šmahem označí za naivy či radikály, opomíjejíce, že žádná statisícihlavá entita není jednolitá. Ženou vůdce rozdrobené opozice, kteří z logiky věci nemají nad všemi protivládními demonstranty žádnou moc, ke stejné odpovědnosti za násilí, jako prezidenta Janukovyče, který svou armádu naopak držel pevně v rukou. Jednotlivé hrůzné excesy pravicových radikálů porovnávají s prezidentem nařízenou střelbou ostrými. V neposlední řadě pak vykreslí dosavadní Ukrajinu jako fungující zemi, než aby legitimní požadavky protestujících na nezkorumpovaný právní stát vůbec vzali vážně.
Vzhledem k historické zkušenosti České republiky se toto opomíjení požadavků Ukrajinců na jejich návrat (či příchod?) do Evropy jeví velmi cynicky. Stavěli by se podobně k obdobě sametové revoluce na Ukrajině? Nebo, abychom použili příměr s revolucí, kde tekla krev, odsoudili by takto radikálně převrat proti rumunskému Ceausescovu režimu? Také by revolucionáře vnímali pouze jako radikály ohrožující pořádek?
Zajímavé je, že kritici údajné prozápadní propagandy nejsou k médiím takto kritičtí konstantně. Pokud novináři popisují, co všechno je v naší zemi špatně, ochotně jim věří. Do věčně skeptického a cynického vnímání světa českých putyk a internetu se však obrázek protestantů bojujících za hodnoty, které se nám již zdají samozřejmé, nehodí. Musíme je proto odsoudit a shodit, jen abychom je nemuseli poslouchat. V opačném případě bychom si museli přiznat, že se sami nemáme tak špatně a že existují lidé, kteří stále mrznou týdny na kyjevském náměstí, jen aby se měli jako my.